Poušť je vyprahlá a slunce nemilosrdně pálí do očí. V dálce se vlní obraz studny, příslib vlahé vody, která zažene žízeň. Jenže písek se pod jeho nohama vlní jako had a on se propadá stále hlouběji a hlouběji. Co vše se skrývá na dunách a byl obraz studny skutečný?
Hudba: tradicionál, zprac. Linda Ravenna
Text: Kristýna Dostálová
S1: Písek skrývá dál léčku zlou,
žár tě pálí, zná žízeň tvou.
Tam na dunách,
v tvých představách,
svou studnu zříš,
pít z ní však jednou jen smíš.
S2: Tvář svou skrýváš, chráníš zrak svůj, / Chráním zrak svůj;
písek víří, šeptá ti „stůj“. / Stůj;
Tam na dunách, / Tam na dunách;
v tvých představách, / V mých představách;
stále se ptáš,
pískem se dál propadáš. / Pískem se dál propadám.
Tvář svou skrývám…
Písek víří…
Na dunách…
Pískem se dál propadám…